Na okraji zmizelého

Jiří Pehe ve svém románu vypráví příběh dvou českých exulantů ve Spojených státech.

Profesor i Josef jsou outsideři unikající před realitou, nezařaditelní a vykořenění. Profesor má sice za sebou úspěšnou kariéru univerzitního učitele, vzhledem k slábnoucí paměti a dezorientaci v čase si však uvědomuje, že se jí musí vzdát, stejně jako se kdysi vzdal domova a žen, které prošly bez většího otisku jeho životem.

Životním zlomem je pro něj ztráta Josefa, syna jeho dávného přítele. Od okamžiku, kdy se dozví, že záhadně zmizel, se ho marně snaží nalézt, navštěvuje místa a lidi, kteří by o něm mohli podat svědectví. Ve hře je jak politické pozadí únosu, za kterým by mohla stát československá tajná policie, tak kriminální motiv – pomsta newyorského podsvětí –, možné jsou i další hypotézy. Zoufalé úsilí připadnout alespoň na nějakou stopu vede profesora k pozdní snaze Josefa pochopit a zároveň v něm vzrůstají pocity selhání, viny a zbytečnosti.

Profesorova výpověď o současnosti i minulosti je prokládána Josefovými zápisky, současnost se prolíná s minulostí. Jako film se před čtenářem odvíjejí fragmenty Josefova života, vzpomínky na život v dětském domově, náhodné i trvalejší lásky, uvolněná šedesátá léta a přízračná atmosféra normalizace, jakož i útěk z vlasti a pobyt ve Spojených státech.

Josef je do jisté míry alter ego starého profesora, oba spojuje touha po poznání, potřeba sebereflexe, kladení si otázek, proč tu jsme a jaký má naše existence smysl. Na rozdíl od profesora však Josef zažil rafinovaný totalitarismus, byl vystaven traumatizujícímu dilematu volby a bylo pro něj těžší uchovat si vnitřní integritu. Cítí se osamělý i ve Spojených státech, zraňuje ho, že jeho zkušenost je pro lidi vyrostlé ve svobodné zemi nesdělitelná.

Až na konci románu pocítí, že je schopen zastavit se na nepřetržitém útěku a vyjít ze své ulity...